Rekonstrukce

Úvod
Následující příběh popisuje naše zkušenosti s koupí Škody 450, shánění náhradních dílů, postup rekonstrukce a je pojat jako osobní zkušenost, co zažije člověk, když chce udělat něco pořádně. Naším cílem je ze šrotu vydupat technicky i designově dokonalé auto, které se umístí na srazech Felicia Clubu a o kterém je možné uvažovat jako o finanční investici. Neměli jsme zájem provést tuning veterána, ale dosáhnout věrnosti s minimem moderních změn – např. rádio, jako nutný nosič informací a prohlubující požitek z jízdy s větrem ve vlasech.

nahoru

Jak jsme k ní přišli
Úplně náhodou. Jednou na jaře 2002 jsem se stavoval u známých, co v sousedství dělají opravy aut a uviděl jsem tam zaprášenou Škodu 450 (tehdy jsem ji považoval za Felicii). Z legrace jsem se zeptal, zda je na prodej a po souhlasné odpovědi jsem měl brouka v hlavě. V té době jsem začínal se svou poradenskou firmou a zakázky se nehrnuly, tak jsem vymyslel „výhodný obchod“ – rekonstrukci a následný výnosný prodej veterána. O cenách vozů a technické stránce opravy jsem neměl moc ponětí, prostě jsem se nadchnul a začal popichovat kamaráda Valdemara, zda mi s tím pomůže.
Auto bylo navenek v celkem slušném stavu (fotografie od předchízejícího majitele zachycuje tento vůz ve stavu poznamenaném estetickým duchem 80. letech), bylo pojízdné, značky deponované na DI a hlavně ten známý někdy do poloviny 90.let sháněl díly na opravu (potom začal podnikat a rozšiřovat rodinu), takže se zdálo, že nebudeme někde lítat po burzách. Vůz jsem koupil za 70.000,- Kč s ND typu – vnější prahy, zadní podběhy, obě přední podlahy, kufrová podlaha, přední blatníky, levý zadní blatník, nová plátěná střecha, osvětlení včetně mlhovek a celkem kompletní nápisy a lišty. Dále jsme dostali zadní renovovanou nápravu, některé nové prvky k podvozku jako těhlice, pákové tlumiče, tyče řízení, brzdovou trubku, tlumič výfuku, těsnění, gumy, asi 10 disků atd. Auto mělo původní interiér a naštěstí nepředělané řazení. Motor byl v autě z Octavie o obsahu 1200 ccm, ale původní byl přiložen, minulým majitelům se podpálily ventily. K motoru byla skvělá výbava – kompletně nový vnitřek včetně spojkových dílů. Prostě se zdálo, že budeme jenom vyměňovat sehnané nové za staré. Takže i cena se zdála úměrná.

nahoru

Kde to opravovat
Předem jsme zavrhli nějaké garáže, kůlny a podobné prostory a v Praze u známých nikdo neměl zájem, abychom zabrali v podstatě na rok dvě pracovní místa se starou šlupkou. Navíc já jsem neměl doma ani kladivo a Valda byl zase příliš krátce v nové dílně, aby mohl užívat její vybavení. Naštěstí u babičky mojí ženy na Vysočině – Proseč u Skutče, byla špičkově vybavená dílna po dědovi, která se už neužívala, takže se stačilo zeptat.
Ta dílna je poklad a muzeum zároveň, teprve v průběhu prací jsme ocenili její vybavení typu stojanová vrtačka, soustruh, bruska, el. nůžky, skříň všeho možného spojovacího materiálu, pákovou štípačku, autogen, letlampu, stahováky, sady závitníků, krabičky těsnění a simerinků, a protože se tam dříve škodovky dělaly – neuvěřitelný skládek s poklady. Dílna měla i dvě montážní jámy, kladku, kompresor, stříkací pistole – prostě zázrak a neuvěřitelně cenné vybavení. To nemluvím o pohonu strojů transmisí, rozvodu 24V pro bezpečné svícení a metrácích kulatiny, plechů a jiných profilů pro dodělávky. A naštěstí měla i kamna, ačkoliv původně jsme to chtěli stihnout do podzimu, ale….

nahoru

Dlouho očekávaný začátek
Nastal někdy v půlce června, kdy jsme se dohodli na termínu odvozu a hlavně půjčili autovlek a téréňáka, neboť 140 kilometrový přejezd po ose jsme nechtěli riskovat. Také ta kupa ND nás děsila. Nakonec jsme vše zorganizovali a vydali se na cestu. Po příjezdu jsme uklidili dílnu a za víkend auto v podstatě odstrojili a sundali karoserii z rámu – zdálo se to tak snadné a rychlé. Tehdy to byla taková pohoda – víkend na vesnici, večer pivko či víno na chatě, sluníčko svítilo, psi se motali po dvoře, babička napekla.
Motor/y jsme po demontáži z rámu včetně převodovky odvezli zpět do Prahy, kde si je Valda chtěl v klidu po večerech udělat.

nahoru

Sraz Felicia Clubu u Tábora – červen 2002
Tahle odbočka je nutná pro pochopení našeho přístupu. Do Tábora jsme se vypravili, abychom okoukli konkurenci, sehnali kontakty na ND a zorientovali jsme se. Byli jsme opravdu zklamaní, zejména ze záplavy rádoby tuningovaných vozů Rapid a 110 R, to byl opravdu hnus. Nechápu, proč pořadatelé neudělají nějakou technickou přejímku a ty příšernosti do kempu nepustí. Vozy typu Felicia taky žádná sláva, většina různě předělávaná, úcta k historii žádná, zlatí majitelé z Německa, to byly typově nejhezčí vozy. Jenže to je problém asi všech českých moto srazů. Jestli jsme tam viděli 10 dobře technicky zrekonstruovaných vozů, tak je to hodně. Soutěž o nejlepší vůz vyhrál opětovně pan Tajzich z Ostravy, který má sice absolutní chromy a lak (dělá opravdu skvělou práci), ale uvnitř má nalepenou hnědou prošívanou koženku a karburátory ze Š 100. A to podle mě není na první místo.
Takže jsme si řekli, že budeme lepší a měřítka si nastavíme vlastní. Kontakty na díly jsme sehnali, ale o tom později.

nahoru

Podvozek
Začali jsme s celkovou očistou rámu bruskou s ocelovými kartáči. Přední ramena rámu, zejména na úrovni převodovky byla řádně rozežrána rzí, ke slovu přišel autogen a plechové záplaty. Následně jsme rám natřeli odrezovačem, nastříkali základovou barvou, prskačkou (gumový nástřik na podvozky) a finálně červenou barvou. Poté jsme pro jistotu rozebrali repasovanou zadní nápravu (zejména diferenciál), promazali, očistili, nastříkali, dali nové originální prachovky, ložiska, všechny závity opravili závitníkem a namontovali. Tento postup se stal standardem pro každý kus, který na vůz přišel.
Zadní listové péro jsme rozložili, očistili, promazané složili a následně nastříkali a namontovali. Tlumiče jsme dodali nové. Začalo to vypadat hezky barevně.
Pokračovali jsme přední nápravou, pákové tlumiče jsme měli nové, takže pouze nástřik, listové péro stejný postup, jeden list byl prasklý, takže jsme si vypomohli ze skladu dílny. Tam jsme našli krabičku s čepy předních kol včetně nových bronzových futer a ložisek, krásně nám to k novým těhlicím pasovalo.
V Praze jsme si nechali pískovat 5 disků – neměl jsem ještě kontakty na Vysočině, stálo to strašné peníze. Ty jsme nastříkali základovou barvou a následně bíle. Nyní stačilo složit brzdy, obout pneumatiky a podvozek stál na svých. Ještě se řešili drobnosti – brzdový systém, všechny trubky i hadice jsou nové, hlavní válec jsme našli nový ve skladu – převodové kolo na ruční brzdu je hliníkové a bylo prasklé, po neúspěšném vaření jsme si nechali u otce v dílnách vysoustružit nové z pertinaxu, je k nerozeznání. Tělo řízení jsme rozebrali, vyčistili, dali nové simerinky , tyče řízení vzali nové bez vůle, vyměnili maznice, pomocný čep řízení jsme opět našli nový ve skládku. Matky jsme nejistili závlačkami, ale koupili ve Fabory nové se silonovým těsněním.
Nutno říct, že v této fázi jsme byli velmi vděční za dílny otcovi firmy v Praze, protože nám dodali nová ložiska, tu opravili závit, tu něco vysoustružili, prostě bez tohoto zázemí bychom byli bržděni či nemohli odvést takovou kvalitu. Podotýkám, že i veškerý spojovací materiál jsme vyměnili za nový. Byly prázdniny a nastal čas mrknout se v Praze na motor.

nahoru

Motor
Jeho rozebrání a složení je v podstatě jednoduchou záležitostí, ale bez podpory specializovaných firem – kontaktů není možné se obejít. Všechny díly jsme měli připravené od koupě, mimo pánviček (klikových ložisek), které jsem byl vyzvednout u Valdových příbuzných na severní Moravě. Upřesňuji, že jsme rozebrali jak funkční tak originální motor a potom pracovali na nové kompletaci motoru 1100 ccm se šikmými písty a dvěma karburátory. Valda zapracoval a sehnal skvělý stojan od starého opraváře na uchycení bloku. Ten stojan umožňuje s motorem otáčet podél osy, takže máte vždy skvělý přístup k té potřebné části. Mě otec doporučil firmu na usazení kliky a zbroušení hlavy – nutná věc při generálce motoru. Cena asi 2200 Kč, ale za jistotu těsnění motoru to stojí.
Potom nám složení motoru, včetně lakování horkovzdornými barvami trvalo dva víkendy. Blok, hlavu i převodovku jsme očistili bruskou a nastříkali. Skládání začalo novým rozvodovým řetězem a koly, setrvačníkem. Původně jsme tam chtěli dát sportovní kovovou spojkovou lamelu, ale potom jsme od toho upustili, neměli jsme jistotu, zda by to auto při rozjezdu neskákalo. Problémy přišly asi se dvěmi prasklými šrouby při dotahování a zejména podložkování válců (přesah) byla operace na hodiny. Jinak to šlo v podstatě dobře – sací a výfukové potrubí, hlava, prsa, olejový filtr, vodní pumpa, olejová vana, rozebrání a vyčištění převodovky. Problém nastal se zjišťováním, které karburátory tam patří, ale literatura pomohla. Karburátory a benzínovou pumpu jsme nastříkali červeně. Skvělé bylo, že jsme v Proseči našli startér s ručním spouštěním – táhlo v kabině, naše auto mělo při koupi elektrický, takže jsme obnovili originální stav. Dynamo bylo nové, vodní pumpa také, takže až na díly, které byly na chromování, byl motor složen a převezen zpět a umístěn na rám – krásný pohled.
Ještě jsme řešili co s výfukem – měli jsme nový tlumič a držáky, ale původní vedení (trubky) stály za ….. Zde jsme dali přednost estetice a funkčnosti před originalitou, nechali jsme si naohýbat nerezové trubky a zvětšili jejich průměr, nemám náladu na rezavé potrubí vedle motoru po pár letech, takhle je to věčné, akorát vyměníme jednou za 10 let tlumič a skvěle to vypadá. Originální koncovka výfuku je taková uzoučká trubička o zvuku nemluvě.

nahoru

Chromy
Jsou jednou z velmi obtížně a draze dosažitelnou věcí, ale stojí na nich půlka dojmu z nového vozu. My jsme měli část chromových věcí nových – reflektory, poklice, a pár drobností. Ale zbytek musí někdo udělat nově, resp. kvalitní původní chromy rozleštit. Problém je, že současné chromování už nedosahuje kvalit původního a navíc části vystavené povětrnostním podmínkám se musí nejdříve potáhnout mědí. Největší průšvih ale nastává, když hledáte někoho, kdo to zajistí. Většina dnešních galvanoven nemá brusiče, kteří kov připraví, mají zájem jenom o zakázky typu nožičky u židle. (Nejhorší jednání jsme zažili v Čakovicích). My jsme po dlouhé době hledání našli u Prahy dva lidi, kteří by to zvládli, nakonec jsme dali přednost brusiči vedle Valdovi dílny, což bylo pohodlné do té doby, než mu bydlení vzala povodeň a on měl svých starostí dost. Pokud je kov připravený, už se galvanovna vždycky najde, nicméně brusič chce 500 Kč/h. Jenže já bych tu práci stejně pro její špinavost nedělal, nehledě na vybavení.
Dávali jsme chromovat typické interiérové věci, ale i co se nám zdálo designově atraktivní – vzduchové filtry, topení, vrtuli, některé řemenice (nebo pokud byly z hliníku – vyleštit), držáky a pásky, lišty. Prostě dost kusů. Nejhorší byl přední nárazník, který má 450tka v celku (ne dva jako Felicia) a ten je prakticky nesehnatelný. Takže u původního bylo nutné sundat v lázni starý chrom, kde byly dírky z rezu, vyvrtat, zakápnout, zabrousit, vyleštit do absolutní roviny (chrom nemá vyrovnávací schopnosti), potáhnout mědí, pochromovat – cena 5.000 Kč. Ten nárazník je krásný a pokud člověk nechce auto hybrid je to nutné, ale …..

nahoru


Karoserie

Už nikdy
Do chvíle než jsme řízli do kastle, šlo všechno v podstatě dobře, jistě byly zádrhele, ale do pár dní je napravíte. To co nastalo při rekonstrukci karoserie jsme si nepředstavovali ani v nejhorším snu. Něco tak náročného na peníze, logistiku, nářadí, vybavení, kontakty jsme fakt nezažili. A také to asi nikdo nedělá – opravit karoserii stejně pečlivě jako podvozek a motor, jenže my nejsme schopni dělat ty věci polovičatě. Tady se i zlomil můj přístup k tomu autu, ale o tom níže.

Boření
My jsme karoserii opravovali zvlášť – podvozek s motorem stál vedle zakrytý a plán byl použít ho až po přivezení kastle z lakovny, prostě si ho nezašpinit barvou z karoserie. Uvědomovali jsme si, že u roadsteru, kdy navíc není karoserie samonosná, hrozí její zkroucení či např. zúžení dveřního prostoru. Proto Valda do vnitřního prostoru vyvařil z trubek podélný i křížný rám, aby prostor zůstal zachován a sloupky se nehnuly – pomohlo to dost, ale ten rám jsme měli vyvařit již na počátku, kdy karoserie byla ještě přišroubována na rámu, ale k tomu se dostanu. Začali jsme s tím, že jsme uřezali celý předek – blatníky, podběhy, přední stěnu, potom pro strašný stav pedálovou stěnu, půlku podlahy, soustavu prahů až ke střednímu sloupku a zůstal před námi jen dole zrezlý sloupek dveří. Prostě to nešlo, na nějaké záplaty nemáme náladu a něco vyvařovat na chatrný materiál považujeme za barbarství. Takže jsme najednou měli karosářských dílů dost málo. Co s tím?

Shánění dílů
1) koupě originálních
Na srazu Felicia Clubu jsme potkali pana Lédra z Vamberku, který obchodoval se spoustou dílů. Takže jsme vylovili vizitku a s nadějí, že je také z východních Čech, jsme zavolali, zda by něco měl. Domluvili jsme si schůzku v pátek večer, při naší cestě na Vysočinu jsme si prostě trochu zajeli. Tahle ochota věnovat se nám v pátek večer nás navnadila a naše očekávání nebyla zklamána – prostě tohle setkání považuji za jeden z velmi pozitivních momentů. Pan Lédr se nám maximálně věnoval snad dvě hodiny, byl ochoten poslouchat, provedl nás svým královstvím, nechal nás hrabat se v zásuvkách a navíc jsme si odváželi nové přední podběhy, pedálovou stěnu, pravý zadní blatník, něco do interiéru a především jsme věděli, že na druhé straně je zájem a v případě pozdější potřeby i pomoc. Ceny byly myslím velmi příznivé – stovky korun za kus, což je těžký rozdíl oproti lidem, kteří prodávají pět věcí a nevědí pomalu, co už si za to říct. Neuspěli jsme s vnitřními prahy, tunelem a zadními podlahami – to se prostě nikdy jako ND nedělalo. Takže Valda mohl opravovat sloupek, ale bez prahů nešlo pokračovat dál.
2) klempířská výroba
Najezdil jsem stovky kilometrů, navštívil snad 10 dílen typu zámečnictví či klempíři, ale všude člověk buď obtěžuje nebo nemají vybavení – nůžky 2m, kvalitní ohýbačku – jsou potřeby i lemy max. 1cm široké. Navíc člověk to ze starších vyřezaných věcí nakreslí na papír rukou a ještě z Vás udělají blbečka, jestli jsem někdy viděl konstrukční výkres. Přitom občas je to rovný plech, který je třeba jednou ohnout, škoda slov. Už jsem byl zoufalý, když mi otec dal tip na autoklempíře v sousední vesnici (městské části). Když jsem je viděl osobně, docela jsem se vytočil, já je znal od vidění z hospody! Jenže oni jsou padesátníci, takže se vlastně neznáme. A najednou všechno šlo – oni (resp. u větších věcí jejich kolega v opravně ČSAD) byli řemeslníci, já zákazník a nic nebylo problém. Prostě taková stavovská čest, neraď mi jak to mám udělat, tady jsi to nakreslil a můj problém je to vyřešit. A ty ceny! Postupně nám vyrobili soustavu vnitřních prahů (včetně lišt na kabeláž), tunel, patky u sloupků dveří, stěnu na podlaze mezi středovými sloupky, podlahu pod zadní sedačkou, podlahu nad zadní nápravou, různé výztuhy, trubky pro nasávání vzduchu a kastlík baterky za cca 3.000 Kč s dodržením všech termínů, prostě ručičky líbati. Jasně člověk si musí potom ty věci dostřihnout, upravit, svařit k sobě, ale dělá už s krásným novým plechem a ne se zrezlým šrotem.

Pískování
Zase problém vědět, kde to dělají pořádně a cenově příznivě. Nechali jsme si pískovat v Praze pět ráfků a stálo to 1000 Kč. Původně dokonce chtěli dva tisíce. Potřebovali jsme opískovat věci, která jsme neměnili anebo ty nové plechy byly už s lišejem a zdálo se nám lepší pískovat než brousit s ocelákem. Takže jsem u Proseče objížděl pár tipů, až jsem našel u Hlinska firmu, která je schopna pískovat celá auta, což kdybychom věděli, tak to na počátku uděláme a nežereme pořád prach z brusky a nedřeme se. Teď jsme tam odvezli přívěs jednotlivých plechů (všechny blatníky, dveře, nádrž, kapoty atd.) a chlapům to myslelo, dohodli jsme se, že to udělají ve čtvrtek a my to v pátek vyzvedneme a hned stříkneme základovou barvou, aby to okamžitě nezrezlo. Nastříkat to, je práce na celou sobotu, ale materiál byl čistý, bez vrstev různých laků a tmelů. Cena necelé 2.000 Kč. Pokud budeme ještě dělat nějaké auto, pískujeme ho po odstrojení celé, tedy kastli a podvozek zvlášť, ať k tomu dobře můžou.

Začíná to zase přibývat
Takže jsme měli dost materiálu a Valda se mohl pustit do vlastní klempířiny. Začal opravou sloupku, kdy od závěsů ho nastavil, vyrobil kapsu mezi sloupkem a podběhem, upravil, sesadil a svařil soustavu vnitřních prahů, dal zpátky pedálovou stěnu a pravou část podlahy. Potom se přemístil na druhou stranu a následoval stejný postup – sloupek, kapsa, prahy, podlaha. Moje úloha se přesunula do polohy přípravy plechů – obrousit, natřít odrezovačem, základovkou, něco podat, podržet, stisknout, vyříznout a topit, neboť začal podzim. V té době jsme si půjčovali CO svářečku z Valdovi dílny, což nebylo dlouhodobě únosné a navíc náročné na převážení. Takže jsme hledali jiné řešení a navíc už se nám tak dobře nedělalo. U téhle práce vyskakuje spousta problémů, které nečekáte, občas se zaseknete, už není hezké počasí, po ránu je zima, takže v neděli se vám už nechce dělat, byli jsme i psychicky unavení. Následně jsme se dohodli, že musíme sehnat dobré nářadí, svářečku a dát dohromady víc dní v kuse, protože ty víkendy nejsou řešení. Tedy to padlo na Vánoce a přelom roku, do té doby byla pauza na shánění nářadí.

Nářadí a nutné vybavení
To je téma samo o sobě, nejvíce se to projevilo při kastli, u podvozku a motoru je to pro laika paradoxně jednodušší. Když to přeženu, stačí gola sada, kladivo, kombinačky, úhlová bruska a štětec. Jistě, my jsme ocenili závitníky, stahováky u náprav, stojanovou brusku, když člověk zlomí tužku a potřebuje ji nabrousit …

Karoserie v podobě naší rekonstrukce vyžaduje:
Elektrické nůžky – 11.000,- Kč
Brusku na řezání o průměru 230 mm – 6.000,- Kč
Menší brusku na broušení – 3.000,- Kč
Vrtačku – 2.000,- Kč
Sekáč speciální – 600,-Kč
Stiskací kleště 5ks – 1.000,-Kč
Nůžky na plech a ohýbací kleště – 2.000,-Kč
CO svářecí automat – cca 30.000,-Kč
Kompresor a stříkací pistoli – 10.000,- Kč
Alespoň dva hydraulické hevery – 7.000,-Kč
Sadu kladiv, včetně gumového, sadu šroubováků, autogen, letlampu a PB bombu na vrstvy starého tlumexu.

Sečteno - připravte si cca 75.000,- Kč a jste schopni provést rekonstrukci vozu dle našich představ.

Takže pokud to shrnu, nebýt dílny po dědečkovi, a že mi velkou brusku a CO svářečku nakonec přes Vánoce půjčil otec, nevím, kam by se naše přidružené náklady vyšplhaly. A nyní samozřejmě nemám představu, zda budu ještě nějaké auto dělat, aby se mi pořizování vybavení vyplatilo.

Vánoční akce
No, hrábli jsme si na dno, od 26. prosince do 4. ledna jsme vyměnili podlahu pod zadními sedadly, podlahu mezi koly, kufrovou podlahu, zadní podblatník (odvrtaný z čela pro Octavii), přední stěnu, čtyři podběhy (foto_1, foto_2, foto_3, foto_4, foto_5, foto_6, foto_7), blatníky(foto_8, foto_9, foto_10), vnější prahy a usadili dveře a kapotu. Takhle to zní možná jednoduše, ale od vraku tam najednou stálo kompletní auto s novými plechy. Všechny plechy jsem očistil bruskou s ocelákem a natřel odrezovačem, ať to vydrží. Chyběl nám dodělat tunel, nějaké držáky, usadit nádrž a vycentrovat přední kapotu. Ale hlavně všechno krásně lícovalo a sedělo.

Někdy po Silvestru jsme ale měli docela nahnáno, měli jsme hotovou jednu stranu – zadní podběh a blatník a u sloupku dveří byla díra jako blázen. Naštěstí nás napadlo zajet pod karoserii s rámem – podvozkem, usadili jsme ji, dotáhli šrouby a kastle se srovnala jak z továrny – prostě roadster, bez pevné střechy se to asi vždycky někam uhne. Vzhledem k tomu, že celé podlahy jsou Valdova originální klempířina, musíme se pochválit. Jenže teď než to půjde do lakovny, musíme mezi přední palubkou a sloupky zkonstruovat nějaké montované vzpěry, chceme stříkat karoserii bez podvozku, aby to bylo dokonalé.
Sranda nastala v neděli 29. prosince, kdy se za námi přijel podívat pan Lédr z Vamberka a vysvětlil nám, že naše přední podběhy a podnárazník nejsou pro 450tku, ale až pro Felícii a jestli ctíme historii, musíme sehnat a dát tam originály. Které jsou pekelně drahé, protože se naše auto dělalo jenom do roku 1959 a potom už dělali jako náhradní jenom díly na Felícii. Ale zase se ukázal jako člověk, co má přehled a pomůže, neboť podnárazník měl doma a podběhy nám sehnal do pondělí večer, zbývalo pouze vysvětlit přítelkyním, že muzeum paličkování ve Vamberku je zajímavé na výlet a my mohli dál pracovat a čekat na díly.

Manipulační podvozek
Jak jsem uvedl výše, rozhodli jsme se, že necháme stříknout karoserii bez podvozku, abychom potom neměli zašpiněný náš červený rám. Lakýrníci však nějaký podvozek potřebují, protože tam to auto bude několik týdnů (upřednostňujeme dokonalé vyschnutí jednotlivých vrstev). Valda zkonstruoval pod kastli z ocelových trubek manipulační rám, který má závity (šrouby) přesně v místech originálního rámu, takže karoserii uchytíme a přitáhneme. Samozřejmě jsme i připravili montované vzpěry mezi palubní desku a stěnu zadní lavice, aby se nehnul při takové manipulaci vnitřní prostor. Manipulační rám je na kolečkách, má vepředu točnu s ojí, po dvoře s ním může jezdit i dítě. A hlavně by se dal nádherně použít, pokud bychom dělali nějakou Felícii znovu, neboť bychom na ten rám přendali kastli hned při demontáži a potom už s ní krásně jezdili po dílně či na pískování a zcela stranou řešili opravu rámu a motoru. Teď ho jenom krásně vytlačíme na přívěs a lakýrník asi neuvěří.

Příprava pro lakovnu
Druhý víkend v lednu se na nás byl podívat lakýrník – velmi příjemný starší pán ze servisu u Pardubic, co má zájem na řešení vašeho problému a tváří se hodně zkušeně. Má ve vedlejší vesnici chatu, takže na konzultace přijede i v sobotu. Byl celkem spokojený, něco chce ještě vyklepat a vybrousit, ale dohodli jsme se že spoje a velké nerovnosti vylijeme cínem, protože velká vrstva tmelu by mohla přinést v budoucnu problémy typu prasknutí. Takže jsem u přátelských klempířů (střešních) sehnal cín, kyselinu a pájku, ale byl jsem zvědav jak nám to půjde, přeci jenom dneska tahle technologie už nejede.
Zbýval dovařit ještě tunel, nějaké drobnosti, zbrousit a vytmelit sváry, nastříkat spodek karoserie základovou barvou a gumou, ale to až další víkendy.

nahoru

Odvoz do lakovny
Takzvané drobnosti se samozřejmě neuvěřitelně protáhly a prodražili. Jako asi u všeho, nahrubo to přibývá, ale potom to dorazit.
Navařit tunel šlo krásně, horší již byly úchyty sedaček do podlah a příprava držáků na zadní reproduktory. Museli jsme ještě zavařit prahové díry pro ruční hever, doplnit na zadní blatníky držáky zástěrek a opravit po odstranění barvy přední podnárazník.
Cínování se nezdařilo, materiál nebyl ideální a prostě to tam nedrželo. Takže jsme spáry vyvařili co 3 cm a doufáme, že pružný tmel by v této malé délce neměl prasknout.
Problematická se ukázala přední maska – žralok, nemohli jsme ji sehnat a ta naše byla po opískování jak tvrdší papír. Ani pan Lédr si nevěděl rady, takže jsme si nakonec u něj vybrali hezkou masku, která se však dávala až na Felície v roce 1960, neboť nějakou lakýrník potřebuje i kvůli kytování. Buď tu originální seženeme do laku, nebo se vymění později, tahle jí je velmi podobná.
Ještě se vařili zadní podběhy k blatníkům a mohli jsme pomalu tmelit spodek a vnitřní prostor auta. Na tmelení jsem spotřeboval asi 10 tub do pistole, ale zejména na spodku to bylo nutné, zavřít všechny dutiny.
Usadit kapotu nám trvalo snad 5 hodin a to jsme museli ještě odvrtat blatníky a lépe je spasovat. Než jsme vůbec pochopili systém štelování kapoty a jak funguje ta zkrutná tyč u pantů uplynula snad hodina. Ale před tím nás všichni varovali, systém pantů je zbytečně složitý, pokud by někdo netrval na originalitě doporučil bych mu jejich záměnu.
Valda si ještě vytmelil motorový prostor – moc nevěřil mým prstům a mohli jsme stříkat plast na spodek. To nás docela pobavilo, protože jsme si neotevřeli dveře do dílny, za chvíli byla v jámě taková koncentrace výparů, že jsme se lehce motali, měli vláčné pohyby, bezdůvodně jsme se smáli, člověk by nevěřil, jak se opraváři aut mohou tak pěkně sjíždět. Nicméně, když už jsme ani nemohli vylézt, přešla nás legrace a šli jsme se nadýchat mrazivého vzduchu.
Odjížděli jsme do Prahy se skvělými pocity – karoserie byla hotová.

Autoservis Hybeš Dřenice
Následně jsme si ověřili u lakýrníka, že mají volno v dílně, sehnali jsme vlek, půjčili auto s koulí a vyrazili pro kastli. Naložit šla skvěle, prostě jsme ji na podvozku bez navijáku vytlačili, přivázali a jeli do autoservisu Hybeš v Dřenicích. Zajímavý byl příjezd, kdy jsme překvapivě zjistili, že se jedná o originální Škoda servis. Nějak jsme důvěřovali tomu lakýrníkovi, že jsme ani neřešili, jaký je servis, kde dělá. Takže jsme jenom koukali na perfektní lakovnu a box, vybírali z katalogu odpovídající modrou barvu. Celé auto bude modré, pouze palubní deska (výplň) a vnitřní obvod masky bude čistě bílý. Lakýrník byl docela spokojený, jak nám to lícuje, samozřejmě už viděl to množství kytování a broušení, ale všechno mělo klapnout, místní klempíři to po nás měli ještě lehce přejít a my se těšili na pražský víkend – klidné dopoledne, odpoledne na fotbal atd. Ba ne, už jsme se těšili na spuštění motoru, ale počítali jsme, že karoserie tam vydrží tak dva měsíce, takže přestávka neuškodila.

Jaký byl náš šok za dva dny, kdy nám s omluvou volal lakýrník, že je obrovský problém, že auto viděl majitel a zakázal mu na něm dělat a ať přijedeme, že se musíme domluvit s majitelem. Takže jsme v týdnu jeli opět do Pardubic. Majitel Josef Hybeš se opravdu předvedl, nezdála se mu klempířina, když jsme oponovali, že jsme na to upozorňovali při předání (nutnost doklepání pár věcí – nevlastníme speciální nástroje), odbyl nás s tím, že má klempířů málo a že musí dělat bouračky. A to jsem mu před převozem volal, jestli je možné se dohodnout předem s lakýrníkem a on odvětil, že samozřejmě, že si to potom předají. Pan Hybeš navrhoval řešení – odvoz, překlepání a potom by to snad stříkli, hrozil se množství kytu – sakra je to snad staré auto. Navíc tam stál nerozhodný a evidentně se té práce chtěl zbavit a to jsme se předtím dohodli na částce 27 – 30.000,- Kč (která se nám zdála při očekávané kvalitě servisu akceptovatelná), takže prostor na dodělávky tam byl. Prostě neochota, přezíravost, nakonec na dvoře odchytil nějaké klempíře z Horní Dolní a navrhoval, že to doklepou. Ti okamžitě vypálili částku 10.000,- Kč za doklepání a já jsem na to v lehkém zoufalství kývnul, ačkoliv kdyby nešlo o kvalitu mohl jsem trvat na provedení práce – karoserii převzal servis v provozovně, odpovědným zaměstnancem, cena byla dohodnuta, jenže jakou prasárnu by naschvál udělali.

Vytržení trnu z paty
Odjeli jsme s Valdou vytočení do Prahy. Za dva dny volali ti klempíři, že to ještě neodvezli, ale že prý za kolik jsme se dohodli na laku u Hybeše v Dřenicích. Když jsem jim to řekl, okamžitě navrhovali, že za tu cenu by to nastříkal nějaký lakýrník tam u nich. To už jsem toho měl akorát dost, aby nás natáhli nějací vykukové z firmiček, které vůbec neznáme, a zamířil jsem do hospody za klempíři v sousední vesnici, kteří nám tak pomohli při výrobě plechů. Vysvětlil jsem jim situaci, ti ji označili za zlodějinu a přidali komentář, jak na tom venkově nadávají na poměry, ale k práci se staví podivně, odhadli podle popisu klepání na jeden den – do 3.000,- Kč a znají i u Rakovníka lakovnu, se kterou jsou spokojeni a tvrdili, že u auta bez střechy se bude cena pohybovat okolo 22.000,- Kč. No to byla zpráva! Zavolal jsem do Dřenic, půjčil vlek a vyrazil. Při nakládání nás tam pan Hybeš viděl a nepřišel se ani rozloučit, prostě fakt obchodní chování a to má ještě ten lakýrník určitě průser, co to dohodl. Takže karoserie je v Praze a snad se to zase ubírá správným směrem – nicméně byla to další daň za nováčkovství.
Navíc nám otec navrhl, že má volné dílny, abychom si přivezli z Proseče i podvozek a krabice s díly a složili to už doma, což je bezpochyby obrovská úspora času a peněz.

nahoru

První start motoru
Dostal jsem poslední věci z chromování (např. vzduchové filtry) a ještě si před převozem doladíme motor a podvozek – zejména, aby si porozuměly ty dva karburátory. Výhodou bude pojízdnost – nebudeme muset pořád, teď už těžký, podvozek tlačit.

Stav k 25. březnu 2003
Průběžné doplňování postupu oprav až do schválení STK a první dlouhé cesty bude následovat jako aktualizace webu.

nahoru

Předběžné hodnocení
Původně to měla být rekonstrukce vozu, který se prodá a já vydělám peníze na začátku svého podnikání. Jenže my nejsme schopni dělat tu rekonstrukci nějak polovičatě na efekt, bez jízdní spolehlivosti, takže naše úsilí nikdo nezaplatí a tím pádem mi tahle Škoda 450 asi zůstane.
Jinak můj předběžný závěr je, že rekonstruovat pro sebe české auto je omyl, tedy ta škodovka bude krásná, ale ocení to pro její pověst jenom lidi tady a maximálně v sousedních státech. Celkově mě to vyjde tak na 250.000,- Kč a nejvíc stojí lak, chromy a čalounění, což jsou položky pro všechna auta stejná. Katalogová cena je 10.000,- Euro takže, kde je prostor pro ocenění roční práce dvou lidí? Porsche ze 70. let by mě sice přišlo na dvojnásobek pořizovací ceny Škody, ale všechny díly se dají koupit z druhovýroby, která jede na Tchaj-wanu za stejné ceny jako ubývající plechy na škodovku (shromážděné ze skladů rušených Mototechen). České auto si našinec rekonstruované nekoupí, přijde mu, že tu škodovku udělá v garáži, takže ani trh se nehýbe – snad, že by nějaký autosalón to vyměnil za novou Octavii pro image na showroomu. V Porsche se navíc luxusně a rychle svezu i dnes, Škoda je tak na důstojné ježdění na venkově. Takže příště něco jiného, tohle asi bude spíše o znalostech a zkušenosti.
Dost se na to hotové auto těším, teď je to akorát šílená starost a žrout na peníze.

nahoru

Podnikání
Vlastně to z omylu lze přetvořit ve finanční satisfakci. Zjistili jsme, že nám to s Valdemarem vyhovuje - rozdělení starostí na technickou oproti obchodně-organizační stránce takové rekonstrukce. Takže o tom nemluvíme příliš nahlas, ale tahle stránka bude žít a s naším zázemím a zkušenostmi můžeme v klidu čekat na pošťouchnutí od nějakého prvního zákazníka, který se s námi ztotožní v přístupu k renovaci vozu. Potom ten rok beru jako obchodně zúročený.
Nebo stabilizujeme svoje současné podnikání, použijeme jeho zdroje a začneme s rekonstrukcemi veteránů od podlahy včetně založení společnosti a marketingu, pracovních kontaktů teď máme ……

nahoru